Martin Kubeš

Politický marketing a jak jsem se k němu dostal

Komu se nechce číst, dole na konci článku se nachází video, ve kterém toto téma rozebírám.

 

Cesta k politice a příbuzným odnožím není nejjednodušší. Z mého pohledu je nejtěžší do toho všeho nějak vplout a uchytit se. Dnes vám povím můj osobní příběh. Je to příběh úspěšných kampaní a pomáhání ostatním lidem v oblastech komunikace, ale taky o pokažených rozhovorech a tom, jak jsem (jak se říká u nás na vesnici) spadl na držku.

Nezačínal jsem na stážích v nóbl kanclech, ani mi nepomohly rodinné známosti. Naopak, klopýtal jsem po klikatící se cestě a v jejím průběhu potkal spoustu zajímavých lidí. Tou cestou jdu stále. Mám cíl, vím, kam bych chtěl dojít, ale znáte to – nikdy nevíte, kam nakonec dojdete.

 

Začnu v mých patnácti letech, tehdy jako student gymnázia, jsem se rozhodoval mezi přírodovědou a společenskými vědami. Tou dobou jsem žral chemii, šla mi a bavila mě. Chtěl jsem porozumět světu a lidem v něm. Když přišlo na lámání chleba, co si vybrat a čemu se začít naplno věnovat, nerozhodoval o tom nějaký šlechetný vyšší cíl. Zkrátka a dobře jsem si uvědomil, že ke studiu chemie budu do budoucna potřebovat matiku a fyziku, která mě nikdy nebavila a nešla mi. A tím bylo rozhodnuto. SPOLEČENSKÝ VĚDY JEDOU!

 

Jak jsem si postupně ujasňoval své názory, přestalo mě bavit politiku jen sledovat. Chtěl jsem něco dělat. Nějakým způsobem ji ovlivnit. Jenže tu bylo jedno velké „Ejha“. Nebylo mi osmnáct let. Co teď s tím? Začal jsem své znalosti předávat dál. V úplných počátcích jsem radil dalším studentům, jak se v politice zorientovat a jak ji mohou zkusit ovlivnit ještě před osmnáctinami. Tak jsem se vrhl na popularizační činnost. Stihl jsem toho hodně. Jak dobrého, tak špatného. Naštěstí mohu říct, že ty dobré věci převažují. Pokazil jsem první větší rozhovor, abych ostatní zvládl lépe. Z chyb se člověk učí. Chvíli jsem dokonce vedl vlastní diskuzní platformu. Zúčastnil jsem se letní školy diplomacie, vypracoval jsem pro město Znojmo plán komunitního sociálního centra a organizoval přednášky pro veřejnost. Jedna byla dokonce nominována na cenu Gratias Tibi.

 

Mých činností si všimla Strana zelených, ke které jsem měl hodně blízko. A dostal jsem se k angažmá v jejich znojemské buňce. Má první větší práce byly komunální volby v roce 2018. U těch jsem se podílel na kandidátce pod hlavičkou Starostů a nezávislých, s podporou dalších subjektů ve Znojmě. Společně jsme tvořili programový a komunikační plán. Byla to zábava! Získal jsem kontakty a poprvé jsem se dostal ke komunikaci a politickému marketingu „naostro“.

 

Jenže pak přestupuji na školu v Brně a tím jsem začal souběžně vypomáhat s kampaní brněnským Zeleným. Tam jsem zase okusil kontaktní kampaň a měl jsem možnost pozorovat, jakou úspěšnost slaví jaké komunikační přístupy a propagační materiály. Spíš než na Brno, které pro mě tou dobou ovšem byla velká neznámá, jsem se rozhodl přesměrovat svou energii na obecní kandidátku.

Tam jsem společně s lídryní dělal víceméně všechno a dostal jsem volnou ruku. Ať už šlo o grafické a komunikační konzultace, tak programový obsah. Zkrátka a dobře, rok 2018 byl energizujícím výstupem všech mých nastřádaných znalostí a zkušeností z předchozích let.

 

Možná vás zajímá, jak dvě hlavní kandidátky na kterých jsem se podílel dopadly. Ve Znojmě PRO ZNOJMO získalo 14,02% hlasů a stalo se tak třetím nejsilnějším subjektem v zastupitelstvu a na obci získali Naši z Našiměřic neuvěřitelných 58,59% hlasů, získali většinu a volby vyhráli. Byl to úžasný pocit zadostiučinění.

 

Bohužel pro mě, volby netrvají věčně. Tak jsem se opět věnoval dalším věcem. Prohluboval jsem své znalosti, přednášel a samozřejmě – učil se. Škola nečeká. Na měsíc jsem skončil i v callcentru. Najít brigádu v oboru bylo i přes reference nemožné. Po podání výpovědi jsem se ovšem mohl zase naplno věnovat projektům a dalším záležitostem. A navíc, další volby na sebe nenechaly dlouho čekat. Ani jsem se nenadál a Eurovolby 2019 stály za dveřmi.

 

Tentokrát, již zkušenější, jsem našel uplatnění jako člen volebního štábu dvojky kandidátky KSČM – Česká levice společně. Tam jsem pracoval hlavně jako grafická a komunikační backbone. Zjistil jsem, co trápí zase jinou skupinu obyvatelstva. Mohl jsem aplikovat další rozmanité strategie a zdokonalovat to, v čem jsem našel zálibu. Trend šel ovšem proti nám a volební situaci bych mohl shrnout dvěma nejčastějšími frázemi, co jsem v průběhu kampaně slýchával: „Má dobré názory a vcelku souhlasím, ale je pod hlavičkou KSČM, toho volit nebudu“ anebo naopak „Co ten dělá na pod hlavičkou KSČM? Vždyť sem nezapadá, toho volit nebudu“.

 

Do europarlamentu se náš kandidát nedostal, ale odnesl jsem si alespoň další zkušenosti a zápis do životopisu. Při volbách do Evropského parlamentu a chvíli po jejich konci jsem ještě působil jako konzultant pro mohelnickou buňku hnutí Změna, které se ovšem naštěstí dařilo lépe. Tam jsem se staral o grafiku a konzultoval jsem komunikační strategie a možný vývoj hnutí.

 

Dnes kráčím po své cestě dál. Čekám na další příležitosti, ale nezahálím a nepřestávám pracovat. Píšu o komunikaci a jak ji využít ve svůj prospěch (aby z ní neprofitovali jen politici, hehe), pořádám kurzy, točím videa a těším se, kam mě má cesta politickým marketingem a komunikací příště dovede.

 

Zanechat komentář