Martin Kubeš

Komunikace – klíč k úspěchu

Nikdo nemůže popřít, že řeč je zřejmě nejgeniálnější vynález v historii lidstva. Umožňuje nám dorozumívat se na komplexní úrovni a je jednou ze zásadních věcí, které nás odlišují od zvířat. Lidé často zaměňují termíny „řeč“ a „komunikace.“ Řeč je pouze artikulovanou složkou komunikace. Když zdravíte sousedku na ulici, řeč je pouze vaše „Dobrý den!“ nebo „Čau Julčo!“ Úsměv, pokynutí hlavou, zamávání… To jsou již jedny z dalších složek, které v kombinaci s řečí nazýváme jako komunikace.

Pokud chcete být úspěšní, musíte se komunikaci naučit. Ano, přesně tak. Naučit. Za chování člověka je zodpovědný mozek. Můžeme si ho pro naše účely rozdělit na tři části. První je mozkový kmen, kterému se také říká ještěří mozek. Když to zjednodušíme, tak tento mozek je zodpovědný za naše instinkty. Ano, přesně sem patří vám jižně známá trojkombinace zamrznout /utéct/bojovat. Druhým mozkem je pak savčí mozek, jinak známý jako limbický systém. Ten už vnímá trochu komplikovanější věci, jakými jsou například emoce. Když vás tedy naštve kolega tím, že vám sní váš poslední jogurt v lednici, právě tento mozek vyšle signál vzteku a povede vás k tomu zlámat kolegovi ruce. Od toho vás ovšem zastaví třetí mozek, neokortex. Ten se z nich vyvinul jako poslední a snaží se korigovat předchozí dva mozky. Zodpovídá za racionální myšlení.

Každý z nás nevědomky působí na ještěří mozek ostatních lidí a naprosto stejně to platí i naopak. Během zlomku vteřiny posuzuje lidi v okolí a zpracovává úsudky, zdali je pro nás někdo nebezpečný či by nám mohl prospět. Hledá jakékoliv signály, podle kterých by nás mohl roztřídit do čtyř kategorií. První kategorií je přítel. Jakmile si někoho zařadíte pod kategorii přítele, automaticky si pak váš neokortex vybírá informace, které by mohly potvrdit správnost zařazení do této skupiny. Varianta číslo dva – přijdu k vám, a váš ještěří mozek si mě zařadí pod kategorii nepřítele. Začne mě vnímat jako predátora. Udělá tedy pravý opak přiblížení, které nastává při první kategorii, oddálí se. Hned na to si opět začne pohrávat s neokortexem, ze kterého nyní tahá veškeré informace, které by jej utvrdily v tom, že jsem nepřítel. A pokud o mně neokortex žádné informace nemá, začne si je vymýšlet. Stejně jako pokud by mě přijal jako přítele. Třetí případ je ten, že vás vyhodnotí jako potenciálního sexuálního partnera. Mozek si pak začne všímat věcí jako zdali se vám daná osoba podobá, jaké má vlasy, tělesnou stavbu… Zkrátka a dobře, zdali k vám patří. Jestli se jedná o někoho, s kým by vám to mohlo klapat. Zcela bezděčně tak začne uvažovat nad možnou genetickou výbavou, kterou by tak od vás mohl získat a to je jeho hlavní hnací motor. Pokud si vás ještěří mozek nezařadí ani do jedné z těchto kategorií, pak jste pro něj bezvýznamní. V běžné denní komunikaci je právě toto kategorie, které se společně se škatulkou nepřítele snažíte vyhnout. S počtem sedmi miliard lidí na této planetě je jedině logické, že pro ostatní neznámé lidi automaticky spadáte do kategorie bezvýznamných. A já vám teď prozradím, jak se z ní dostat.

Osoba vám nevěnuje plnou pozornost do doby, než si vás zařadí do škatulky pro přítele. Když se chystáte na přednášku, pohovor či business meeting, je vaším cílem již od samého začátku udělat dobrý dojem. Máme několik způsobů, jak toho dosáhnout. Nejjednodušší a nejuniverzálnější způsob dozajista znáte. Je to úsměv. Úsměv bezpečně rozpoznáte po celém světě. Vyjadřuje radost, potěšení. Ale i úsměv má svá pravidla a při nesprávném použití může nadělat více škody, než užitku. Jak se tedy správně smát? Jako všechno jiné, i toto stažení obličejových svalů má svůj určitý průběh. Úsměv by se měl po dobu přibližně tří vteřin vytvářet (postupné zvedání koutků, nemělo by jít o rázné, křečovité sevření), další tři vteřiny by měl trvat a následně pozvolna opadat. Příliš také neceníme zuby, to by si mohl ještěří mozek vyložit jako predátorské zastrašování. Můžete využít zvedání obočí, které evokuje dojem známosti. Tím opět posílíte spojení mezi vámi a vaším obecenstvem. Spoustu toho prozradí i vaše ruce. Sevřené ruce v oblasti břicha působí nervózně a budete vnímáni jako pod stresem. Naopak evoluční psychologie nám říká, že pokud rukama břicho (které máme v mozku zakódované jako jedno z nejzranitelnějších míst) odhalíme, budeme vnímáni sebejistě, otevřeně, přátelsky. Ještěří mozek si k nám automaticky přiřadí dobré úmysly. Způsob jakým mluvíte se také výrazně promítne do celkového vnímání vaší osoby. Hlas by měl být melodický, dostatečně hlasitý a zřetelný, aby se vyvarovalo komunikačnímu šumu. Při monotónním a tichém projevu zaručeně uspíte do pěti minut každého posluchače, když ovšem budete řvát a hlas vám bude skákat od basu k sopránu, také vám vaše obecenstvo nepoděkuje. A takto bych mohl pokračovat dál, více dopodrobna – od pohledů, přes taje intonace, až po proxemiku. Komunikace je užitečný nástroj s neomezenými možnostmi využití. Je jen na vás, jak se jej rozhodnete využívat.

Pokud by vás zajímalo více informací ke komunikaci a chtěli byste se v ní zlepšit, objednejte si přednáškové komunikační školení šité přímo na míru!

Zanechat komentář