Letošní proběhlé komunální volby a probíhající druhá kola voleb senátních jsou ránou pro českou levici. ČSSD se vzdala nadějí na „oranžové tsunami“, KSČM se propadá čím dál hlouběji do propadliště politických dějin a celkové vyhlídky jsou mizerné. Čím to, že levice dopadla tak mizerně? Ztráta ideálů a hodnot.

Komunistická strana Čech a Moravy (která je asi tak komunistická, jako Občanská demokratická strana občanská) se již ani nesnaží tajit svým odklonem od původních komunistických hodnot. Namísto internacionálního cítění propojené zájmem o podmínky chudých a pracujících se bojácně klepe před pár válečnými sirotky, straší a hledá neexistující pseudoproblémy a ve valné většině se z rudé stává hnědá břečka. S takovýmto postupem zcela ztrácí i tu sebemenší naději na transformaci ze zastaralé, konzervativní strany s vymírajícím či prchajícím elektorátem na pokrokovější levicovou stranu s alespoň zásadově reformními požadavky vůči současnému socioekonomickému systému. Když začne levice hnědnout, už těžko se jí dá říkat levice. A tak již jen můžeme sledovat poslední snahy této strany zaujmout alespoň populistickými sliby v jejich chatrném podání, ve snaze vyrovnat se SPD či dokonce hnutí ANO, které jak se zdá odsává voličstvo z veškerých možných proudů, které nemají dostatečné ideové zakotvení.

Těžko se za něco bojuje bez ideálů. Abyste mohli věci začít měnit, musíte být neustále nespokojeni s jejich současným stavem. Ale jak chcete projevit nespokojenost, když nemáte ideály, ambice a vize, jak by tedy měla ta lepší situace vypadat? Současná levice neumí měnit věci, neumí projevit nespokojenost, protože neví, za čím vlastně stojí. Zdali stojí na straně potřebných, či na straně zisku, moci a vlastního ega. To má za následek třeba to, že na pražském magistrátě nezasedne ani ČSSD, ani KSČM. A právě České strany sociálně demokratické se přesně zaslepení egem týká.

ČSSD se vzdala byť už jen nadějí na dobré výsledky. Když si sami nevěříte, jak vám mají věřit voliči? Po debaklu sociálních demokratů v parlamentních volbách měla tato strana na výběr. Buď se otřepe a začne si budovat nové sebevědomí, opřené o update tezí a ideových zásad, na kterých by měla stavět anebo se dá po vzoru ANO na obdobnou cestu velkých gest s nadějí, že jim to nějak pomůže. A zvolili si možnost druhou. Jenže jaksi opomněli fakt, že stojí proti skvělému marketingovému kolosu nevídaných rozměrů, který se může díky své flexibilitě převalovat do všech politických boků jako kdyby ležel na neforemné matraci a nemohl si najít pohodlnou pozici. A tohle je jediný krásně zvládnutý příklad naprosté ideové vyprázdněnosti. Populismus. V hnutí ANO žádné ideje nejsou potřeba, jelikož jediné co ANO potřebuje, je jejich velký guru, Andrej Babiš. Ten, který díky skvělému marketingu a ohromnému kapitálu ztělesňuje pro haldu lidí úspěch a důvěryhodnost. Jenže ČSSD nemá ani tak skvělý marketing a ani se nemůže převalovat do všech politických boků. Jediné o co se může pokusit je plácat se na různých částech levé strany postele doufajíc, že se nějak vyspí.

Hledat liberální, levicovou, progresivní stranu s ideály, které se snaží prosadit je jako hledat jehlu v kupce sena. Po tmě. S tím, že tam ta jehla vlastně není. Základní myšlenky a hodnoty levicové politiky, které jsou pro ni tím, čím kořeny pro strom se pomalu z tradičních stran vytrácejí. S levicí smýká vítr. A jelikož nemá kořeny, tak jí to velmi škodí. Proto vnímám případný vznik nové levicové strany jako dobrý, ba v této situaci až silně žádoucí. Ty strany si za to mohou samy. Zapomněly, z jakého důvodu existují a pro koho že tu mají vlastně být. Pokud si rychle nevzpomenou, vítr je může odfouknout daleko, předaleko do zapomnění. Na druhou stranu… Uvolní tím půdu pro nové stromy, které již svými kořeny prorostou půdu dostatečně na to, aby takovéto vichry mohly ustát.

Leave a Reply

Your email address will not be published.