Občanská diskuze je volná diskuzní platforma se širokou názorovou škálou. Každý kdo chce něco říct zde může dostat prostor, aby vyjádřil své názory. Původně se název inspiroval názvem politického hnutí „Občanské fórum„, které sloužilo jako platforma nezávislých aktivit. Názory redakce se nemusí ztotožňovat s názory lidí prezentujících své názory. Chcete i Vy být součástí Občanské diskuze? Napište!

 


Šimon Reich absolvoval Gymnázium prof. Jana Patočky a 2. Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v oboru Všeobecné lékařství. Toho času pracuje jako sekundární lékař na I. chirurgické klinice VFN v Praze. Duchem je liberální demokrat, který si však do velké míry zakládá na tradičních židovsko-křesťanských evropských hodnotách. Sám se považuje za realistického idealistu. Ve svém volném čase se kromě rodiny, kontinuálního studia medicíny a lezení po horách věnuje také politice. Je členem Top 09, mládežnické organizace Top tým a spolku Mladí lékaři.


 

 Jak jste se dostal k TOP 09?

Co se týká samotného členství, tak to hlavní se odehrálo po posledních volbách do parlamentu. Seděl jsme se spolužákem, kolegou a kamarádem Tomášem Hechtem (mimochodem vynikajícím pediatrem) v putyce. U sklenice piva jsme se bavili o životě a shodli jsme se na tom, že již přišel čas zaujmout jasný postoj k veřejnému dění a že chceme pomalu začít pracovat na tom, abychom společnosti vrátili trochu z toho, co ona dala nám. Byl to právě on, kdo mi vnukl myšlenku vstoupit do této politické strany, za což mu jsem a vždy budu velmi vděčný. On sám se stal aktivním členem a politiku spolu diskutujeme. Nebylo to však nějaké nepromyšlené rozhodnutí. Hodně jsem to zvažoval, probíral s rodinou, dokonce jsem napsal několika politikům z Top 09, co si o tom myslí.

 

Připadala vám na mysl i jiná strana, než TOP09? Díky čemu u vás nakonec vyhrála TOPka?

Já jsem se nikdy netajil tím, koho jsem volil, a i tentokrát všichni okolo mne vědí, že v posledních volbách do PS jsem svůj hlas dal Pirátům. Řekl jsem to i kolegům z Top 09 při přijímacím pohovoru. Své rozhodnutí jsem založil čistě na tom, jaký má kdo program pro zdravotnictví, resp. zda vůbec daná strana nějakou konkrétní reformu zdravotnictví nabízí. Byl jsem totiž z absence nabídky rozumné a konkrétní vize pro tento resort unavený. Určitě tomu také přispělo, že Top 09 na mne působila v posledních letech ne úplně výrazně, a tak nějak celkově jsem z ní měl dojem jako kdyby ztrácela dech, chuť a motivaci makat na 150 %. V návaznosti na výše uvedené jsem uvažoval i o vstupu právě do Pirátů. A tady se právě do věci vložil můj kamarád Tomáš Hecht, který mne „profackoval“. Díky tomu jsem se probral a uvědomil si, že když už vstupovat do nějaké strany, tak do té, jejíž základní hodnoty mi jsou nejbližší a do té, která potřebuje pomoct.

 

Na co byste se rád ve straně, potažmo v politice zaměřil?

Jsem členem krátce, a proto se v současné době snažím především poznávat vnitřní prostředí a navazovat kontakty. Dalo by se říci, že s trpělivostí nasávám atmosféru. Ve straně, v naší mládežnické organizaci a potažmo i mimo ně bych rád motivoval mladé lidi, kteří mají zájem o politiku, k aktivitě a vzdělával je (či informoval chcete-li) stran skutečného současného stavu našeho zdravotnictví. Jsem toho názoru, že vrcholový politik musí být nejenom charismatický obratný řečník a člověk se silnou morální integritou, ale také do jisté míry odborník. Případně musí být schopen se kvalitními odborníky obklopit a umět jim naslouchat. Znalost a pochopení situace ve zdravotnictví je u českých politiků na tristní úrovni. Mojí vizí je společný postup středopravicových politických subjektů v přípravě reformy zdravotnictví. Rád bych do tohoto procesu v co největší míře zapojil mladé lékaře a lékařky. Dále se dlouhodobě zajímám o problematiku vzdělávání a školství, což je i jedna z hlavních priorit naší strany. Není to ale můj obor, takže zatím zůstanu u aktivní podpory kontinuální diskuse nejen s odborníky na toto téma uvnitř strany. Bezesporu má však naše republika jedinečnou příležitost připravit reformu školního systému inspirovanou úspěšným finským modelem, která by byla ušitá nám na míru. Byla by to investice do budoucnosti, která by se nám sice s odstupem, ale nesmírně vyplatila. Nemluvě o tom, že bychom šli zbytku Evropy příkladem. Jenže současná vláda žádnou vizi nemá, na ničem podobném nepracuje a ani to nemá v plánu. Dá se říci, že jde dokonce přesně opačným směrem a naše školství tlačí ještě více a více do minulosti, což je změna k horšímu. Pokud jde o politiku obecně, tak bych rád přispíval ke kultivaci tohoto prostředí. Laťka je opravdu nízko, a to po všech stránkách. Chtěl bych lidem dodat sebedůvěru a probudit v nich hrdost na to, že jsou Češi. Dle mého názoru k tomu vede cesta skrze Masaryka, tedy skrze jakýsi návrat k našim moderním kořenům a hodnotám, které je třeba dostat zpět do samotné politické praxe. Musíme sami na sebe začít klást maximální nároky. Nabídnout lidem profesionální pozitivní politiku na té nejvyšší úrovni.

 

Postup pouze středopravicových politických uskupení? Říkáte tím, že středolevice až levice nemá zdravotnictví co nabídnout?

Velice dobrá a důležitá otázka, děkuji Vám za ní. Zdali může levice našemu národu nabídnout kvalitní reformu zdravotnictví nevím. Pokud však jsou moje informace správné, tak žádnou vizi, kam a jak české zdravotnictví posunout, v současné době levice připravenou nemá. Podívejte se na pana magistra Vojtěcha. Slovem vize se v médiích oháněl, ale žádnou nám nepředstavil, dokonce to vypadá, že není zcela kompetentní řešit dílčí problémy. Má sice čas nás ještě přesvědčit o opaku, ale dvakrát bych na to nesázel. Zrovna nedávno mi na FB pod jedním svým příspěvkem napsal, že ho de facto kolabující nestátní nemocnice (ptal jsem se ho stran situace v nemocnici v Mělníce, která zavírá 7 oddělení) nezajímají a ministerstvo s tím nic dělat nebude. Nemám slov. Ať to jde říci občanům, kteří tam nyní klepou na zavřené dveře interny, chirurgie a ortopedie. Má se sice jednat o dočasný stav, ale tím si nemůžeme být zcela jistí, a hlavně posílení ostatních státních nemocnic, které nyní budou muset tyto pacienty ošetřit, by byla celkem logická. A to je pouze jeden příklad, přičemž oddělení v různých nemocnicích kolabují po celé republice, zavírají se ambulance i polikliniky, mnoho míst je sice oficiálně ještě v provozu, ale prakticky je to hazardování se zdravím a životy pacientů. Pokud něco levice nabídnout dokáže se tedy teprve ukáže. Chci však zdůraznit, že více levicově smýšlející politiky a lidi obecně nijak nezavrhuji. Naopak, bylo by dobré, aby i levicové strany měli jasnou představu o reformě, kterou by si přáli, případně by měli mít jasno v tom, že žádnou reformu nechtějí. Je strašně důležité, aby politici měli jasno v tom, co přesně, jak a do jaké doby chtějí prosadit. Nejen pro změnu samotnou, ale i pro občany. Obávám se však, že většina politiků napříč celým spektrem si závažnost současné krize českého zdravotnictví neuvědomuje.

 

Jak chcete nabídnout profesionální pozitivní politiku na té nejvyšší úrovni? Jaké kroky by podle vás měly vést ke kultivaci politické scény? Přeci jen si připomeňme, že třeba váš bývalý předseda -Miroslav Kalousek- přeci jen takovým svatouškem také úplně není.

Ano, pan inženýr Kalousek se sem tam i v poslední době projeví takovým způsobem, který je tak trochu typický pro českou politiku 20. století. Na druhou stranu často upozorňuje na skutečnosti, které jsou velmi vážné a pokaždé to doplní utvrzením občanů, že si naše strana za svými hodnotami tvrdě stojí. Za to si ho velmi vážím. Je třeba si uvědomit, že politici jsou také jenom lidé a najdete všelijaké charaktery ve všech politických stranách. To není výmluva, pouze konstatování skutečnosti. Politická strana, kde by komukoliv z nás vyhovoval každý její člen a každý bod jejich programu je utopie. Mimochodem i mne někdy ujedou ostřejší slova. Každého z nás někdy ovládnou emoce, je to lidské a přirozené. Je to spíš otázka míry a intenzity. Veterány české politiky a minulost bych moc neřešil, protože nás to nikam neposune. Říká se, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Je na nás všech, abychom politickou kulturu v naší zemi začali krůček po krůčku kultivovat. Když se nám to povede, tak neprodlená demise ministra, který prokazatelně fyzicky napadne nespokojeného občana či drzého hocha na veřejnosti, bude realitou. Co se týče Vaší první otázky, tak já jsem ten poslední, kdo by mohl mluvit za celou stranu. Ale čtenáře můžu ujistit, že se ve svém volném čase snažím ostatní ve straně přesvědčovat nejen o nutnosti, ale i o způsobech, jak profesionální pozitivní politiku začít prezentovat. Mám svou představu a uvidíme, zda s ní budu úspěšný. Dobrou zprávou je, že nejsem ani zdaleka sám a podobně smýšlejících lidí nacházím v Top 09 ale i v Toptýmu mnoho. Když si tomu půjde občanská společnost trochu naproti (čemuž se také pokouším napomáhat), tak má velkou šanci si vychovat úžasnou generaci politiků. Závěrem bych rád řekl, že zvýšenou míru profesionality naší strany jste mohl v posledních měsících zaznamenat např. u našeho nového předsedy doktora Pospíšila. Vyjadřuje se velmi korektně, nevzkazuje ostatním politikům cokoliv přes média, mluví věcně, nevyhýbá se otázkám novinářů, nebojí se přiznat, že něco neví, jeho odbornost stran práva a fungování Evropské unie je evidentní, nelže, neuráží, nepovyšuje se, neukazuje lacině prstem a zároveň je schopen se tvrdě a přesto korektně opřít do xenofobních, demagogických, lživých a čistě populistických živlů v naší politice tváří v tvář. To by měl být naprostý základ každého solidního politika.

 

 Myslíte si, že má TOP 09 ještě šanci postavit se na nohy a ožít?

Jsem celým svým tělem i duší přesvědčen, že to je možné. Já jsem povoláním lékař a pocházím z lékařské rodiny. Již od dob studia jsem toho názoru, že většina problémů má řešení. Moje skromná dosavadní chirurgická praxe mne v tom stále utvrzuje. To pochopitelně neznamená, že se vše vždy vyřešit podaří. Pokud cesta existuje, tak je třeba učinit vše pro její nalezení. Další fází je vydat se po ní, což bývá dost tvrdá dřina. Věřím, že v případě Top 09 tato cesta existuje. Musíme si umět pojmenovat naše vlastní chyby a poučit se z nich. Když děláte stále totéž, tak budete mít stále stejné výsledky. Pokud nic zásadního nezměníme, tak je náš konec velmi realistickým scénářem. Náprava však vyžaduje dost času. Proto mi přijde úsměvné, že novináři pár měsíců po zvolení do čela strany kritizují pana doktora Pospíšila za stagnující preference, přičemž on sám po zvolení do této funkce jasně řekl, že žádné rychlé výsledky neslibuje.  Proto prosím nečekejte, že na Vás začneme během následujících několika málo měsíců v průzkumech z ničeho nic svítit třiceti procenty.

 

Jaké chyby strany byste pojmenoval vy?

Dovolte mi nejdříve poznamenat, že my Češi nejsme obecně moc zvyklí chyby diskutovat. Bojíme se jich, zavíráme před nimi oči i mysl. Chyby přitom děláme úplně každý, ale skutečnou chybou se stávají teprve ve chvíli, kdy se je nesnažíme kontinuálně pojmenovávat a poučovat se z nich. Tohle je velký problém naší společnosti. Kořeny to má již ve školním systému a zasahuje to do všech sfér a oblastí naší činnosti. Chyba je stigmatizována. Mohu Vám např. prozradit, že se toto děje do jisté míry i v českém zdravotnictví. Na západě mnohem častěji pořádají pravidelné semináře, kde se řeší a diskutují chyby. Na mezinárodních konferencích naši kolegové ze západu hodně prezentují svá pochybení, zatímco my rádi prezentujeme převážně to, co se nám povedlo. Komplikace sice zmíníme, ale tam to často končí. Zpět k Vaší otázce. Já si osobně myslím, že Top 09 nesmírným způsobem podcenila marketing obecně. Když to řeknu jednoduše, tak Andrej Babiš prezentuje solidní hodnoty skrze perfektní marketing, přičemž on sám je ve skutečnosti hodnotově zcela prázdný, zatímco Top 09 neumí poutavě své velmi solidní hodnoty, které se většina členů snaží žít a ctít každý den, nabídnout tak, aby to lidi zaujalo. To je problém, musíme to řešit a je třeba přijít s jakýmsi osvěžením, které zapůsobí na emoce občanů a dokáže z nich dostat to nejlepší. Podívejte se kupříkladu na blížící se komunální volby na Praze 6. Tamní zastupitelská koalice pod vedením Ondřeje Koláře (Top 09) přistupovala k rozpočtu této městské části velmi zodpovědně a ušetřila tak mnoho milionů korun, které se budou hodit až přijde krize (ať už jakákoliv). Kdo o tom ale ví? Dokázali jsme se tím dostatečně „pochlubit“? Obávám se, že ne.

 

Když jste mě oslovil s žádostí o rozhovor, mluvil jste o reformě zdravotnictví. Co vám na současném zdravotnictví vadí a jak byste jej jinak představoval?

Záleží, jak přesně se na to díváte. Pokud bychom použili optiku poměru cena/výkon, tak si nemůžeme na nic stěžovat. Každý úhel pohledu má nicméně ještě jeden rozměr a sice časový. Nezřídka se na něj zapomíná. Současný stav je bez zásadních změn dlouhodobě neudržitelný. Pokud se nepřipraví a neaplikuje opravdu zásadní reforma, tak to do deseti let český pacient pocítí na vlastní kůži. A líbit se mu to opravdu nebude. Co je třeba řešit? Dovolte mi to vysvětlit na přirovnání. Když poskytujete první pomoc, tak řešíte v prvé řadě závažné krvácení. Pak přicházejí na řadu další kritické body a až později s jistým odstupem krevní oběh plně doplníte a pečlivě vybalancujete jeho složení. České zdravotnictví velmi silně krvácí. Každým rokem ze svého oběhu ztrácí více a více mladých zdravotníků. Odcházejí mimo obor a do zahraničí. Toto má v zásadě dvě hlavní řešení. Buď se plácneme přes kapsu a přivedeme do systému ve velkém zdravotníky z východu anebo se rozhodneme peněz obětovat ještě o něco více a zajistíme více zdravotníků českých a slovenských. Poslední dobou se mluví o referendech. Zde bych klidně celorepublikové uspořádal. Ať si sami lidé řeknou, které řešení preferují. Musíme se připravit na to, že peníze nás to stát bude všechny. Od revoluce jde do našeho zdravotnictví mnohonásobně méně HDP, než je tomu jinde v Evropě. Přesto očekáváme stejnou nebo i vyšší kvalitu. Díky obrovské obětavosti zdravotníků to jakž takž fungovalo. Večírek je však u konce. Lidé jsou vyhořelí, unavení, zestárli, odcházejí do důchodu a mladá generace nás (zcela správně) ve stále větší míře opouští rovnou po dostudování a další velké procento odchází několik let po škole. Kdo si myslel, že „české zlaté ručičky“ to udrží nad vodou přes veškeré podfinancování a kontinuální nadužívání zdravotní péče pacienty, tak se hluboce mýlil. Je to chyba nás všech, tedy zdravotníků, pacientů i politiků. Všichni jsme to nechali dojít takhle daleko a je nejvyšší čas si to přiznat a začít s tím něco dělat. To se bohužel neděje.

 

Kde na to vezmeme peníze? Z jakých resortů byste ubral? Či kde jinde byste čerpal finance?

Dobrá otázka a zcela jistě bych Vám na ní dokázal lépe odpovědět v pozici ministra zdravotnictví, který má nad sebou schopného premiéra a okolo sebe tým zkušených ekonomů. Předpokládám nicméně, že když dokáže současný premiér „najít“ finance na slevu jízdného pro seniory a studenty, tak má stát rezervy. Ne, teď vážně. Velké procento by muselo jít z kapes nás všech. S tím se nedá nic dělat. Vím, že jsou u nás platy nízké, ale to je výsledkem chování nás a našich politických elit již od revoluce. Stejně tak bych velice tvrdě zatlačil na pojišťovny, a to jak přímo, tak prostřednictvím reformy, která by rovněž umožnila občanům naložit se svým zdravotním pojištěním více svobodně. Je zde celá řada lidí, kteří si ve zdravotnictví chtějí připlatit za služby, které nemají s kvalitou péče jako takové zas tak moc společného. Proč jim to neumožnit, když z toho budeme mít prospěch všichni? Stejně se to děje a náš stát je ochuzován o daně. Naše strana dlouhodobě prosazuje štíhlý stát, takže bychom snad našli peníze i při redukci státního aparátu. Dále by si to chtělo více posvítit na nákup přístrojů, vybavení a drahých léčiv do velkých nemocnic, možná by se našlo něco i tam. Nesmíme zapomenout na osvětu občanů ohledně nadužívání zdravotní péče. To nás stojí čas, energii a obrovské peníze. Známe to všichni, kdo jsme někdy byli na pohotovosti s něčím relativně vážným a museli jsme čekat hodiny navíc, protože se na tu stejnou pohotovost nechají vozit sanitou lidé, kteří mají měsíc zarůstající nehet a teď je to začalo bolet, ukopli si malíček u nohy nebo si našli klíště.

 

Jakým způsobem se snažíte ovlivnit politické dění? Co děláte v rámci občanského aktivismu?

Věnuji se aktivně všemu, co jsem zmínil výše. A věřte mi, že podobně aktivních i mnohem aktivnějších mladých lidí je v Top 09 spousta. Od voleb do PS jsme přijali přes 600 nových přihlášek. O naši stranu je tedy stále zájem, a to mezi lidmi, kteří do toho jdou z přesvědčení, a ne z pragmatismu, jako je tomu u jiných stran. Dále jsem byl osobně jednat za spolek Mladí lékaři s panem magistrem Vojtěchem na ministerstvu zdravotnictví, což by bylo na samostatný rozhovor. Stejně tak jsem mluvil s prof. Válkem o podpoře mladých lékařů přímo u něj v poslanecké sněmovně. Nedávno jsem začal pomáhat Martinu Uhlířovi, který kandiduje do senátu jako nezávislý kandidát s naší podporou na Rokycansku. V letošních volbách právě do senátu jde opravdu o hodně. Horní komora je jedna z hlavních pojistek demokracie a její cena recentně nesmírně vzrostla. Také se snažím být aktivní na sociálních sítích, pracuji na vlastní osobní stránce, kde se vyjadřuji k politice, diskutuji s lidmi, sbírám podněty, názory a inspiraci. Vysoce postavené politiky s radostí podrobuji ostré kritice a mnoho z nich jsem již přivedl do úzkých. Bývalá ministryně Šlechtová mi opakovaně nebyla schopna či ochotna odpovědět na otázku, na čí že zakázku prý podle ní periodikum Respekt napsalo článek o její maličkosti, z čehož tento týdeník obvinila v televizi. Dalším oblíbencem je pan Zahradil z ODS, který se s nesmírně povýšeným a zesměšňujícím tónem vyjadřuje snad o každém mimo jeho partaj a má zasednuto především na proevropské politiky. Jeho euroskepticismus působí jistě a jasně, ale když jsem se ho zeptal, kde mají plán alternativy pro naše členství v EU, tak zůstal u argumentačních faulů a nic plodného nepředstavil. Pan Zimola, velký bojovník za referenda, mi nedokázal odpovědět ani na to, jak by vlastně toto referendum mělo přesně fungovat a proč. Můžete se spolehnout, že jim jen tak pokoj nedám. Jednou chtějí být ve veřejném internetovém prostoru, tak ať si to užijí ve vší parádě. Snažím se lidi i pobavit, takže jste nedávno mohl zaznamenat kratičké video z mé produkce. Jednalo se o parodii známého „usmrkaného“ videa pana poslance Foldyny z ČSSD.

 

Mladí lékaři? Popsal byste prosím ve zkratce, co je to za spolek a jakou vyvíjí činnost?

Jedná se o spolek sdružující mladé lékaře, kterým záleží na důstojných pracovních podmínkách a efektivním postgraduálním systému tréninku lékařů v České Republice. Je to spolek nezávislý, apolitický a funguje na bázi dobrovolnictví. Naším cílem je v prvé řadě objektivně reprezentovat mladé lékaře, aktivně přispívat k pozitivním změnám a pravdivě informovat veřejnost o problémech českého zdravotnictví. Založen byl v roce 2009 a od té doby máme na kontě již celou řadu konkrétních úspěchů. Pokud by nás chtěl někdo podpořit nebo si jenom přečíst o našich aktivitách, tak navštivte náš zbrusu nový web na této adrese.

Leave a Reply

Your email address will not be published.