Kdo může za znásilnění? Agresor či snad oběť sama? Podle policejní knihy, která byla schválena jako vyučovací materiál nemá vždy plnou vinu útočník. Ano, čtete správně. Věc, nad kterou zůstává zdravý rozum stát. Přesně touto otřesnou skutečností se budu zabývat v dnešním článku.

Jedná se o kapitolu sexuálního násilí. Zde se hned od samého začátku setkáváme s ustavičným zastáváním se a omlouváním agresora, který nám má po chvíli snad začít připadat jako naprosté neviňátko a žena jako ta největší manipulativní fúrie pod sluncem. Dovolím si sem vložit ofocenou stránku oné knihy. Pro případ, že by nebylo možné text přečíst, připojuji sem i doslovný přepis.

Ofocená strana. Fotografie není moje.
Ofocená strana. Fotografie není moje.

IV. Sexuální násilí

Chmelík definuje několik typických situací sexuálního násilí, které bývají u znásilnění podstatným prvkem trestného činu.

      • Masochismus oběti. Jde o fakt, že některé ženy, které jsou masochisticky zaměřeny, si hrubost mužů přímo vynucují, protože je sexuálně vzrušuje. Proto násilné vynucování sexu, fyzické násilí ve formě bití, používání bičíků nebo jiných předmětů k vynucení sexu nelze brát za porušení norem.
      • Podíl oběti na vině. Jedná se zejména o provokující jednání ze strany obětí, tedy žen, které svou koketností, vtíravostí, vyzývavostí, obnažováním částí těla apod. vyprovokují v muži, často i záměrně, touhu po sexu a jeho sexuální obrazotvornost. Bezprostřední příčinou znásilnění nebo obecně sexuálního násilí je pak nezvládnutelní sexuálního pudu mužem, který se uchyluje k násilnému vynucení pohlavního styku. Do této kategorie lze zařadit i případy, kdy oběť v podstatě dobrovolně přivolila k pohlavnímu styku, dodatečně, z obavy z následků či reakcí jiné osoby pak v průběhu pohlavního styku či bezprostředně před ním jej odmítá.
      • Nízký podíl viny agresora. Jde zpravidla o případy, kdy pachatel jedná pod vlivem alkoholu nebo jiné omamné či psychotropní látky a ve své podstatě je obvykle snížena jeho ovládací schopnost.
      • Nadsazování následků a jejich trivializace. Jde vlastně o stejný model jako u případu, kdy na následku nese určitý podíl viny i oběť. Jedná se o případy, kdy poškození oběti je minimální, žena nemá žádné viditelné následky na těle, předtím již s mužem měla sexuální kontakt apod. Obvykle jde o případy, kdy kriminalizace sexuálního aktu má sloužit jako prostředek ospravedlnění se oběti před manželem, přítelem, rodiči nebo jako prostředek k řešení manželských roztržek apod.

Projděme si nyní pod od bodu, hezky popořádku. Začněme s bodem prvním, tudíž masochismem oběti.

V případě, že se jedná o masochistický typ ženy, je tento akt prováděn se vzájemným respektem obou aktérů, neboť je známo, že se jedná svým způsobem o poměrně nebezpečnou záležitost. Právě ve vzájemném respektu má submisivní aktér styku plné právo říct, kdy si přeje, aby jeho dominantní protějšek přestal. Pokud po výzvě jednání nepřestane, už se jedná o znásilnění, neboť pohlavní styk pokračuje i přes jednoznačné vyjádření ženy, že si nepřeje, aby se v tomto aktu nadále pokračovalo. Proto dle mého masochismus není ani potřeba do té knihy zařazovat.

Podíl oběti na vině. Pod tímto výrazem se skrývá, že pokud si žena obleče vyzývavější oblečení a je znásilněna, může si za to prakticky sama. No přeci chudáček muž, jak on by se mohl ubránit přírodním pudům, proti tomu je v takovémto případě přeci zcela bezbranný a jen se snaží ukojit své choutky, aby mu už ty pudy zatracené daly pokoj. Takže muž je vlastně oběť. Muž je oběť té zlovolné ženy, která se přišla bavit a oblékla si nějaké pěkné šaty. Opravdu se musíme vracet s takovýmito názory do doby, kdy bylo ženám zakázáno odhalovat byť už jen kotníky? Jako kdyby mužům v tu chvíli přestal fungovat mozek a oni se stali jen pouhou loutkou v jakémsi „vyšším plánu“, který si usmyslela samotná matka příroda… Směšné, že?

Nízký podíl viny agresora. Tady zase vidíme, že když má agresor připito (A neopomínejme, že pil z vlastní vůle. Nebo ho snad ta zákeřná žena zdrogovala a opila, jen aby se jím pak mohla nechat znásilnit?), tak se automaticky část viny smyje. To je jako v opilosti najet autem do davu lidí a tím je zabít či vážně zranit. „Promiňte, pane soudce, já měl připito.“ Nemyslím si, že by soud chápavě pokýval hlavou a nad smrtí těch lidí jen mávl rukou…

Nadsazování následků a jejich trivializace. Tak tady už vůbec znásilnění prakticky nepotřebujeme. No přeci když ta žena není nijak výrazně zraněná, tak se přeci nejedná o znásilnění, ne? A co, že si odnese životní trauma… Má modřiny a pohmožděniny? Ne? Tak to má drahá oběť podle této knihy značnou smůlu. Co přeci sejde na tom, že v ní ještě před malou chvílí byl mužský pohlavní orgán…

Strašné, že? A toto se vydává. Podle tohoto se učí. Dost možná to vysvětluje úpadek Policie ČR… Ale rozhodně to není omluva. Pro takovéto názory není v moderní společnosti místo a nemělo by pro ně být místo vůbec nikde. Ani na stránkách nějaké pseudoučebnice, která jednoznačně zvýhodňuje agresory nad oběťmi znásilnění.

Poznámka redakce: Snad jde z článku dosti poznat mé opovržení vůči postojům, že žena si za znásilnění může sama. Oběť si za znásilnění nikdy nemůže sama. Touto cestou se chci vyhnout mystifikacím, které by mohly vzniknout u méně chápavých čtenářů.

Leave a Reply

Your email address will not be published.