Martin Kubeš

LGBT komunikace – od radikálního queeru až k homofobii

Dnes, více než kdy dříve v novodobých dějinách, máme ve vyspělých státech možnost hovořit o LGBTQ+ komunitě poměrně otevřeně. O narovnání lidskoprávních podmínek se dnes snaží mnohé organizace a jednotlivci. V České republice je nejvíce zaznamenána kampaň Jsme fér, při níž lidé podporující tuto iniciativu jsou za manželství pro všechny. Ale jak vypadá komuniké kolem queer komunity dnes? A hlavně – jak efektivně mohou kampaně zasahovat ne pouze své příznivce, ale tu hlavní, nerozhodnutou a k akci nevyburcovanou část obyvatelstva? To si rozebereme v následujícím článku.

 

Abychom pochopili, jak taková komunikace probíhá a jakými způsob se k ní staví různé cílové skupiny, musíme prvně nahlédnout do lidské psychiky. Lidé jsou od přírody konzervy, nemají rádi změny. A už rozhodně ne radikální. Když najednou zažitá firma změní název, logo, vizuál… Řadově si lidé spojují takovou změnu s něčím negativním, než aby tomu přiřadili pozitivní konotaci. Neřeknou si něco jako: „Hej, tyjo. Dřevorytiny a stavebniny všeho druhu u Bořka Stavitele, s. r. o. konečně změnily logo z toho špalku na minimalistickej stromovej domek a přejmenovali to na chytlavější název Bořkovy stavebniny, s. r. o. Už bylo načase!“ Nene. Řeknou si spíše něco v tom duchu, jako: „Cože? To už není ten samý obchod nebo co? Co se stalo? Zkrachovali? Určitě nějaký skandál! Radši zajdu jinam.“ Může se také stát, že pokud na změnu dostatečně neupozorníte a provedete ji až příliš nenápadně, nemusejí váš obchod a vaše služby vůbec identifikovat a budou vás brát jako novou (a tudíž ne úplně důvěryhodnou) firmu na trhu. Co nám naše úvahy a komunikační pozorování trochu ztěžuje je fakt, že lidé nejsou firma. Zatímco firmě vybudujete branding a kampaň s vcelku stabilními faktory, které se příliš nemění, práce s lidmi je pravý opak. Můžete si naplánovat kampaň, jak jen chcete, ale lidský faktor nikdy kompletně neposichrujete.

 

Není sice úplně nejvhodnější přirovnávat snahy o zrovnoprávnění LGBT komunity se změnou firemní identity, ale pomůže nám to pochopit, proč jsou snahy jak radikálního queeru, tak zarytých homofobů předem předurčeny u většinové společnosti k neúspěchu. Funguje to jako skvělá demonstrace radikálních, nedostatečně vykomunikovaných změn, ve které lidi nemají důvěru. Dává nám pohled na to, že i dva zcela opačné názorové proudy se mnohdy dopouštějí stejných chyb.

 

Celková prezentace vlastních myšlenek stojí na drobných dílčích faktorech a úspěch při jejich předávání dál je na těchto faktorech životně závislý. Jedná se například o srozumitelnost, vystupování a vzhled řečníka. Také o volbu správného komunikačního kanálu, intonace, formulace… A samozřejmě nesmíme opomenout správnou definici cílové skupiny. Tou je právě onou akcí nedotčený střed. Většina, která má hybnou sílu měnit chod věcí. Radikálové jak z jednoho, tak z druhého názorového spektra ovšem neumí na tuto skupinu efektivně zacílit (ať už z důvodu neochoty změnit rétoriku, tak z důvodu nepřipuštění a neuvědomění si faktu, že jejich komunikační strategie není efektivní). A tak namísto skutečné snahy o změnu se snaží o ideové upevnění svých stávajících příznivců, lákaje pár individuí, která kolem jejich jádra již poletují.

 

Vezměme si teď ovšem pro srovnání dvě kampaně, které zaznamenávají úspěch a v rámci jejich možností se jim daří mobilizovat onen hybný střed. Jednou je snaha organizace Jsme fér. Tou druhou zase působení KDU-ČSL, české politické strany, která patří k jednomu z nejaktivnějších odpůrců manželství pro všechny. Začal bych s lidovci. Jejich odmítavý postoj vychází z dlouhodobého politického plánu, který prosazují. Poslední dvě výraznější osoby z vedení lidovecké strany, které se k otázce stejnopohlavního manželství vyjadřovali, byli Pavel Bělobrádek a Marek Výborný. Pan Bělobrádek užíval méně kulantní výrazy a poměrně ostřejší formulace, než jaké volí Výborný. Porovnejme jejich výroky ke změnám definice manželství.

 

„Je to útok na manželství jako institut.“ 

– Pavel Bělobrádek

 

„Manželství je svazek muže a ženy. To není útok na homosexuály.“ 

– Marek Výborný

 

Dva výroky, jedna zpráva. Každý to ovšem podal jiným způsobem. Bělobrádek začal ihned s negativní, konfrontační rétorikou. Prohlásil, že se jedná o útok. Tím se zbytečně snaží vyburcovat lidi k akci, je to jakási rozhořčená snaha mobilizovat svou skupinu podporovatelů. Ovšem s negativní zprávou nikdy nelze pořádně oslovit dostatečnou vrstvu lidí. A tak se dopustil stejné chyby, které se dopouští radikální skupiny – namísto toho, aby se snažil předávat svůj názor, dál se pouze zavrtal k příznivcům, kterým svůj názor již nadále předávat nemusí.

Výborný ovšem bojovný podtext ze svých vyjádření vypustil. Jako první poukázal na současný stav situace, kdy je manželství skutečně definováno jako svazek muže a ženy, což zcela reflektuje jeho pohled na věc. Dále se ovšem nerozhodl v tomto výroku aktivně napadat snahy o rovnoprávnost, jako to svým vyzněním udělal Bělobrádek. Naopak, čtenáře ubezpečuje v tom, že nikomu nechce ublížit, že nepřichází se špatnými úmysly. A to hned působí vyrovnaněji, ba až důvěryhodně, že?

 

Lidovcům ovšem udělala čáru přes rozpočet jejich vlastní aktivní snaha uzavřít se ve své sociální bublině a potvrdit si svůj pohled na věc. Poprvé sdíleli anketu, u které je zajímal názor na to, zda má být manželství muže a ženy chráněno ústavou. Drtivá většina hlasujících byla proti ústavní ochraně. Výsledek ankety pak komentoval tehdejší předseda Pavel Bělobrádek na dotaz médií slovy: „Anketa znamená, že nás samozřejmě a logicky názor lidí zajímá. Nejsme ale populisté, abychom prosazovali to, jaká je momentální nálada lidí, ale co je správné.“ Zde udělal další komunikační chybu. V podstatě se svým vyjádřením povyšuje nad ostatní a z části i nad své vlastní voliče. Prezentuje jim totiž, že jeho osobní stanovisko je to jediné správné, které stojí za prosazení. Ponořil se do defenzivy.

 

Jako kdyby toho ovšem KDU-ČSL neměla dost, vytvořila další anketu. Na svém stranickém Facebooku na Den manželství v roce 2019 zveřejnili anketu, ve které se lidí ptali, zda vidí manželství jako svazek muže a ženy, nebo jako libovolný svazek dvou osob. Jaké muselo být jejich překvapení, když 80 % hlasujících uvedlo, že jej vnímají jako libovolný svazek. Toto jsou zřejmě nejvýraznější a nejvíce medializované přešlapy, kterých se lidovci v otázce stejnopohlavních manželství dopustili.

 

Vezměme si na druhou stranu komunikační strategii Jsme fér. Stojí na konzistentních zásadách, které chtějí prosadit. Jejich společný cíl jim neztěžuje ani honba za mocenským postem, jak je tomu u politiky. Vybudovali rozsáhlou síť dobrovolníků, a ještě rozsáhlejší síť podporovatelů. Na rozdíl od odpůrců se rozhodli pro aktivní hledání podpory mezi známými osobnostmi. A neomezovali se jen na ně. Jako houby po dešti nám tak vyrašili fér starostové, starostky, primátorky a primátoři, firmy, organizace, a dokonce i místa, jejichž názory jsme dosud neslyšeli. Podrobnější rozbor konkrétních komunikačních částí Jsme fér by mi zabral snad další dvě strany textu, tudíž vás nechám přesvědčit se na vlastní oči. Stačí navštívit jejich webové stránky jsmefer.cz.

Nutno ovšem říct, že jejich kampaň je skvěle právně a fakticky podložená, což jejich ideové zázemí povyšuje o úroveň výš. Nad lidi z „druhého tábora,“ jejichž argumentace je založená čistě na emoční podstatě. Jelikož lidem ze Jsme fér jde o víc, než o co kdy půjde odpůrcům manželství pro všechny (kterým se nic neupírá a upírat nebude), pozitivně se to podepisuje na jejich pracovním nasazení a odhodlání. I z toho důvodu si myslím, že již svým samotným přístupem má kampaň Jsme fér předem vyhráno. Jejich cestu k vítězství a vítězství celé LGBTQ+ komunity dokazuje i 61 % obyvatel České republiky, kteří férové manželství podporují.

 

Zdroje:

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/marek-vyborny-rozhovor-manzelstvi-muz-zena-listina-prav.A180618_181720_domaci_kop

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/vlada-koncepce-rodinne-poltiky.A170918_124027_domaci_kop

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/kdu-csl-anketa-homosexualni-manzelstvi-lgbt.A190113_125459_domaci_kuce

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/kdu-csl-svazky-stejnopohlavnich-paru-manzelstvi-pro-muze-a-zenu-marek-vyborny_1806241819_hm

https://www.jsmefer.cz

Komunikace – klíč k úspěchu

Nikdo nemůže popřít, že řeč je zřejmě nejgeniálnější vynález v historii lidstva. Umožňuje nám dorozumívat se na komplexní úrovni a je jednou ze zásadních věcí, které nás odlišují od zvířat. Lidé často zaměňují termíny „řeč“ a „komunikace.“ Řeč je pouze artikulovanou složkou komunikace. Když zdravíte sousedku na ulici, řeč je pouze vaše „Dobrý den!“ nebo „Čau Julčo!“ Úsměv, pokynutí hlavou, zamávání… To jsou již jedny z dalších složek, které v kombinaci s řečí nazýváme jako komunikace.

Pokud chcete být úspěšní, musíte se komunikaci naučit. Ano, přesně tak. Naučit. Za chování člověka je zodpovědný mozek. Můžeme si ho pro naše účely rozdělit na tři části. První je mozkový kmen, kterému se také říká ještěří mozek. Když to zjednodušíme, tak tento mozek je zodpovědný za naše instinkty. Ano, přesně sem patří vám jižně známá trojkombinace zamrznout /utéct/bojovat. Druhým mozkem je pak savčí mozek, jinak známý jako limbický systém. Ten už vnímá trochu komplikovanější věci, jakými jsou například emoce. Když vás tedy naštve kolega tím, že vám sní váš poslední jogurt v lednici, právě tento mozek vyšle signál vzteku a povede vás k tomu zlámat kolegovi ruce. Od toho vás ovšem zastaví třetí mozek, neokortex. Ten se z nich vyvinul jako poslední a snaží se korigovat předchozí dva mozky. Zodpovídá za racionální myšlení.

Každý z nás nevědomky působí na ještěří mozek ostatních lidí a naprosto stejně to platí i naopak. Během zlomku vteřiny posuzuje lidi v okolí a zpracovává úsudky, zdali je pro nás někdo nebezpečný či by nám mohl prospět. Hledá jakékoliv signály, podle kterých by nás mohl roztřídit do čtyř kategorií. První kategorií je přítel. Jakmile si někoho zařadíte pod kategorii přítele, automaticky si pak váš neokortex vybírá informace, které by mohly potvrdit správnost zařazení do této skupiny. Varianta číslo dva – přijdu k vám, a váš ještěří mozek si mě zařadí pod kategorii nepřítele. Začne mě vnímat jako predátora. Udělá tedy pravý opak přiblížení, které nastává při první kategorii, oddálí se. Hned na to si opět začne pohrávat s neokortexem, ze kterého nyní tahá veškeré informace, které by jej utvrdily v tom, že jsem nepřítel. A pokud o mně neokortex žádné informace nemá, začne si je vymýšlet. Stejně jako pokud by mě přijal jako přítele. Třetí případ je ten, že vás vyhodnotí jako potenciálního sexuálního partnera. Mozek si pak začne všímat věcí jako zdali se vám daná osoba podobá, jaké má vlasy, tělesnou stavbu… Zkrátka a dobře, zdali k vám patří. Jestli se jedná o někoho, s kým by vám to mohlo klapat. Zcela bezděčně tak začne uvažovat nad možnou genetickou výbavou, kterou by tak od vás mohl získat a to je jeho hlavní hnací motor. Pokud si vás ještěří mozek nezařadí ani do jedné z těchto kategorií, pak jste pro něj bezvýznamní. V běžné denní komunikaci je právě toto kategorie, které se společně se škatulkou nepřítele snažíte vyhnout. S počtem sedmi miliard lidí na této planetě je jedině logické, že pro ostatní neznámé lidi automaticky spadáte do kategorie bezvýznamných. A já vám teď prozradím, jak se z ní dostat.

Osoba vám nevěnuje plnou pozornost do doby, než si vás zařadí do škatulky pro přítele. Když se chystáte na přednášku, pohovor či business meeting, je vaším cílem již od samého začátku udělat dobrý dojem. Máme několik způsobů, jak toho dosáhnout. Nejjednodušší a nejuniverzálnější způsob dozajista znáte. Je to úsměv. Úsměv bezpečně rozpoznáte po celém světě. Vyjadřuje radost, potěšení. Ale i úsměv má svá pravidla a při nesprávném použití může nadělat více škody, než užitku. Jak se tedy správně smát? Jako všechno jiné, i toto stažení obličejových svalů má svůj určitý průběh. Úsměv by se měl po dobu přibližně tří vteřin vytvářet (postupné zvedání koutků, nemělo by jít o rázné, křečovité sevření), další tři vteřiny by měl trvat a následně pozvolna opadat. Příliš také neceníme zuby, to by si mohl ještěří mozek vyložit jako predátorské zastrašování. Můžete využít zvedání obočí, které evokuje dojem známosti. Tím opět posílíte spojení mezi vámi a vaším obecenstvem. Spoustu toho prozradí i vaše ruce. Sevřené ruce v oblasti břicha působí nervózně a budete vnímáni jako pod stresem. Naopak evoluční psychologie nám říká, že pokud rukama břicho (které máme v mozku zakódované jako jedno z nejzranitelnějších míst) odhalíme, budeme vnímáni sebejistě, otevřeně, přátelsky. Ještěří mozek si k nám automaticky přiřadí dobré úmysly. Způsob jakým mluvíte se také výrazně promítne do celkového vnímání vaší osoby. Hlas by měl být melodický, dostatečně hlasitý a zřetelný, aby se vyvarovalo komunikačnímu šumu. Při monotónním a tichém projevu zaručeně uspíte do pěti minut každého posluchače, když ovšem budete řvát a hlas vám bude skákat od basu k sopránu, také vám vaše obecenstvo nepoděkuje. A takto bych mohl pokračovat dál, více dopodrobna – od pohledů, přes taje intonace, až po proxemiku. Komunikace je užitečný nástroj s neomezenými možnostmi využití. Je jen na vás, jak se jej rozhodnete využívat.

Pokud by vás zajímalo více informací ke komunikaci a chtěli byste se v ní zlepšit, objednejte si přednáškové komunikační školení šité přímo na míru!